Oblíbené fotografie

.... ať už mnou vlastnoručně vyfocené, či dlouhodobě se povalující v počítači .... :)

Druhý pokus

Zdravím Vás,

tak se konečně štěstí usmálo a od 8.ledna budu jako au-pair ve Felthamu (south west London).
Nebýt facebooku, tak snad žádnou ani nenajdu, protože na APW jsou host family dost nedostatkový zboží, jelikož au-pairek je spousta a rodin málo.
Dnes jsem si kupovala lístek na autobus, pojedu se SA. No jsem zvědavá, jak to zvládnu, nejsem zrovna fanoušek dlouhých cest, ale zvládly to lidé přede mnou, zvládnu to i já. :)
Pokud máte někdo zkušenosti s cestováním do UK autobusem, nebojte se podělit.

Tady je moje new host family. :)

Host mum Nicole, jedenáctiletá slečna Angel, sedmiletá dvojčata André a Andrew.


Pac a pusu, vaše Veru :)

Social network maniac

Zdravím Vás,

dnes jsem si založila Twitter, není to nic neobvyklého, ale pro mě jakožto ne moc velkého znalce sociálních sítí naprostá novinka. Budu sem tam něco ,,tweetovat" a přidávat fotky, tak kdyby měl někdo zájem, může mě follownout. :D Toť asi vše....

P.S. Tamta rodinka, jak jsem o ní nedávno psala se mi už neozvala. Jejich chyba. Nevyšla tahle, vyjde jiná. Keep smiling. :)))

Pac a pusu vaše Veru

Nový začátek?

Zdravím vás,

dnes je to už více jak 2 týdny, co jsem z UK doma a musím říct, že mi ten anglický život chybí, hlavně nějaká tak aktivita, což v ČR opravdu moc nemám, jelikož ta naše malá vesnička za moc nestojí.
Po dlouhém přemlouvání se, jsem se rozhodla, že tedy znovu zkusím Anglii, přesně tedy Londýn a pomalu začínám pátrat po rodinkách na leden až únor.
Včera jsem měla dokonce první hovor s jednou moc milou rodinou z Ealingu (část Londýna), jsou to indové a nyní mají au-pair (češku), se kterou mě nechala Nasim nějakou chvíli též komunikovat.
Denisa mi objasnila, jaké to u indické rodiny je a že každý to má jinak, ona je spokojená a odjíždí od nich po roce a půl, což je myslím úctyhodná doba. :-)
Ale jelikož mají ještě hodně zájemkyň, dají mi vědět do neděle. I když, podle e-mailů, co jsme si poté psali, řekla bych nějaké to + u ní mám.
Byla bych ráda, kdyby to vyšlo, jelikož jsem už z toho hledání celkem vyčerpaná. Mimojiné, neznáte někdo jinou stránku než APW? :)

Pac a pusu, vaše Veru

Už se mi to blíží ...

Tak už je to jisté, 5. 11. opouštím definitivně svou rodinu v Oxfordu a odjíždím zpět domů. Ne, že by mi vadila práce, to ne, ale vytáčí mě způsob, jakým jsou tu ty děti vychovávány. Některé způsoby jsou i nad moje chápání a mnohdy jsem se cítila jako bych byla v jiném světě. Nikdy sem neslyšela, že rodiče by své děti trochu okřikly ,,to nedělej" nebo naopak ,,udělej to". U toho druhého příkazu spíš myslím ty starší (11 a 15 let). O víkendu to tu vypadalo, jako kdyby tu spadla atomovka a to doslova. Nikdo nehnul ani prstem a vše nechali na mne po víkendu co se týče vysávání a kopy nádobí za 2 dny, které nebyl nikdo schopen dát do myčky! Sama sobě se divím, že jsem vůbec ty skoro 3 měsíce vydržela. Vlastně, 2 měsíce, první měsíc to bylo jako v pohádce. A jak je známo, každá pohádka má konec.

Tímto chci taky uzavřít své stěžování, protože by jsme tu byly do rána....

Pac a pusu, vaše Veru

Asi to nevydržím . .

Zdravím Vás,

tak už jsem tu měsíc, pro někoho krátká doba, pro někoho jako já věčnost. Můj plán byl zde zůstat do června, ale to jsem nepočítala s tím, co se po měsíci stane.
Minulý týden ve středu jsem měla první babysitting. Ano, nic neobvyklého, až na to, že jsem musela hlídat dítě od času co usnulo až do té doby, než se probudí. Tím pádem jsem byla nevyspaná a do toho dostala horečku, jenomže moji HM tohle vůbec nezajímalo, tudíž hlídání i další celý den. Nějak jsem ten čtvrtek překousla a poté šla spát asi v 9 s brekem. ,,Nenávidím to tu." říkala jsem si. Páteční ráno bylo jak probuzení v pekle. Naštěstí byla HM v práci a doma byl jen HF, který mě poslal spát jen co mě ráno uviděl, že se o všechno postará. Ještě mi donesl i nějaký sirup a paralen. Odpoledne už mi bylo líp, tak sem to nějak přetrpěla a přes víkend se mi udělalo konečně líp, jen se do toho přidal kašel, takže bych řekla, že jsem na tom ještě hůř, protože v noci nemůžu spát.
Dnes mi psal táta, že mi pošle nějaký léky od mýho doktora v ČR, protože tady ty jejich léky stojí za velký prd a nic z toho mi nepomáhá.

Měla jsem dost času přemýšlet o tom , jestli tu chci zůstat a po těchto dnech jsem na 100% rozhodnutá, že nechci. Možná je to i tím, že nejsem zvyklá být tak dlouho pryč z domu. Možná je to i tím přístupem HM ke mě. Ten její přístup k dětem, jak je má vychované mě dostává. Když vám 15 letá dcera nic doma neudělá, je to špatné. Vše dělám já a týden co týden mi přidává akorát práci.

Takže 5.11. opouštím definitivně Oxford a hlavně tuhle rodinu a začnu hledat jinou, ale až po novým roce. Do té doby chci být doma a vážit si toho, co mám !!!

Vaše Veru

Moje narozeniny v Anglii

Zdravím Vás,

v sobotu 8. září jsem měla narozeniny, dostala jsem přání Happy B-day, dokonce mi i moje rodinka zazpívala a moje HM pro mě uvařila večeři, byly to párky s bramborami, klasické anglické jídlo. Už jen při pomyšlení, že mám jíst tuhle kombinaci se mi dělalo zle, ale opak byl pravdou. Jejich párky jsou rozhodně jiné, než ty naše české. :D

Po večeři jsem byla domluvená s Markétou, že pujdeme do města obejít pár hospod (konečně). Tohle mi už opravdu chybělo. :D Jako první byla v plánu jedna irská hospůdka, ale nebylo místo, tak sme šli do jiné, to místo už si opravdu nepamatuji. A po pár pivech a tequilách jsme se vydali konečně do O' Neills pub. Skvělý místo, živá hudba no co víc si přát. :) Poté následovala návštěva tesca, kde jsme koupili vínko a zamířili si to na jednu diskotéku, kde to bylo opravdu hodně divokéé .. :D a jelikož jsem ztratila pojem o čase, po pár hodinách jsem ztratila i kamarádku, která se nejspíš odebrala domů a mě tam nechala, takže jsem seděla na lavičce před diskotékou uplně sama a při zjištění, že mi jede autobus až někdy kolem ranních hodin, sem se tedy musela odhodlat jít těch 5km pěšky.. Naštěstí jsem potkala jednoho moc hodnýho kluka ( Nalima), který se mnou šel až skoro k ulici kde bydlím. Byl moc fajn. Nebýt něj, nevím jestli bych to zvládla, unavená alkoholem, tak i náročným večerem ... :D O půl 4 ráno jsem se nakonec dostala před dveře domu, padla do postele a probudila sem až v 9 hodin večer... Inu, byly to ty nejdivočejší narozeniny za mých 22 let a za to vděčím Anglii.

Vaše Veru :)

14 dní v UK

Zdravím Vás,

jak již napovídá titulek, jsem v Headingtonu 14 dní, opravdu to uteklo jako voda. Děti už si na mě zvykly a rodiče mě berou jako dalšího člena rodiny. Tento týden máme ještě prázdniny, ale od 11.9. jde Harvey do školky, poslední rok a pak ho čeká škola.

V neděli jsem byla venku s Markétou, je tu taky jako au-pair a bydlí na druhé straně města, takže tu nejsem aspoň tak sama. Jinak nic neobvyklého. Příjde mi, že děti jsou zvyklí akorát koukat na televizi nebo sedět u počítače, ven se jim moc nechce a hlavně jsou fixovaní na své starší sourozence, to je tak asi jediná věc, co mi vadí. Ale snad se to změní, jak začnou chodit do školy a budu s nima doma sama.

Dnes snad poprvé za tu dobu co tu jsem se mi začíná stýskat po domovu, ale to je možná tím, že tak často komunikuju s rodinou. Tak si říkám, jak já to tu do července vydržím. :D

Jinak, už se těším na víkend, v sobotu mám narozeniny, tak to pujdu řádně oslavit. :)

Vaše Veru

Tak to jsou oni, malí ďáblové.

Nejmenší člen rodiny - Annu

Starší bráška Harvey

Oba jsou strašně hodní. :)

Prvni seznameni s rodinkou

Zdravim,

omlouvam se, ze jsem se na tak dlouho odmlcela, ale neni vubec cas psat. Takze aspon kratce shrnu prvni pocity po tydnu u rodiny.

Jak jsem psala jiz v predeslem clanku, v 8.40 londynskeho casu jsme pristali na letisti Luton, kde na me jiz rodina cekala. Privitani bylo pratelske a pote jsme odjeli smer Headington.
Doma na me cekaly 4 deti, nejstarsi Melissa, potom Nashe, Nami a Anu. No po tydny a dvou dnech s nimi musim rict, jsou opravdu skveli, nezlobi, poslouchaji na slovo, no musim rict, ze jsem se svou rodinou nadmiru spokojena. Zatim jsem teda s detma nebyla sama cely den, ale zitra me to jiz ceka.

O vikendu jsem navstivila i Oxford a hlavne Primark a hned tam utratila £35 za dvoje boty, dvoje kalhoty a triko Florence + The Machine .. ach, miluju tu skupinu :]

Ted zrovna cekam az HM dovari veceri a pak konecne zkouknu posledni dil True Blood. Tak se zatim mejte a vecer se teste na fotky. :)

Vase Veru

Ze života au-pair aneb jak si plním svůj sen

Dnes je 18. srpna, čas 12:12, když začínám psát svůj první článek. K založení blogu mě inspirovala spousta slečen, které jsou už v UK jako au-pair. Moje cesta započne 20. srpna se společností WizzAir, cena letenky s rezervací 14 dní dopředu mě vyšla na necelých 1500,- . Rodinu jsem si našla přes www.aupair-world.net , jdu do černošské rodiny se čtyřmi dětmi, ale starat se budu jen o dvě, šestiměsíčního a tříletého chlapečka. Letím z Brna v 7.30pm našeho času a na letišti Luton bych měla být 8.40pm anglického času, tudíž bude let trvat cca. 2 hodiny. Host mum mě vyzvedne na letišti a poté se vydáme směr Headington u Oxfordu. Už se těším, život v Anglii byl vždy můj sen a program au-pair mi ho pomůže uskutečnit.

Pokud máte nějaké otázky ohledně cesty nebo pojištění, použijte možnost komentáře. Další příspěvek očekávejte v pondělí, nejpozději v úterý. Popíšu cestu a první kontakt s rodinkou.

Vaše Veru